Auto moto

Každé auto produkuje emise. To je něco, co je každému jasné. Stejně tak však víme, že se Evropská Unie snaží jejich produkci snížit, a to dvěma způsoby. Tím prvním je podpora elektrických automobilů, které žádné neprodukují, a velmi emisních limitů. Ty stanovují, že na silnici nesmí auta, která jich produkují až příliš. Je však pravdou, že valná většina řidičů s ním nesouhlasí, neboť je značně omezuje. Neuvědomují si však, proč jsou právě emise takovým problémem.

V první řadě zde máme fakt, že přímo znečišťují ovzduší. Jsou totiž plné škodlivých látek, které nám mohou velmi zavařit. To je ostatně také důvod, proč mnohá města, zvláště ta historická zavedla zákaz vjezdu většiny osobních automobilů do centra. Poškození budov či samotných lidí. Není náhodou, že v posledních desetiletích pozorujeme prudký vzestup právě respiračních a kardiovaskulárních onemocnění. Je tedy jasné, že je potřeba tento problém řešit.

Z tohoto důvodu byly také vymyšleny právě emisní limity, které mají tento problém alespoň částečně řešit. Základní nápad je dobrý – pokud budou auta vypouštět méně emisí, bude i čistší ovzduší. To se však nepotvrdilo. Proč, když to podle všech předpokladů mělo fungovat?

Vypadá to, že na jeden faktor se zapomnělo, a to konkrétně ten, že aut je na našich silnicích čím dál víc. A zvýšený počet emisí, který tato „extra“ auta produkují, zkrátka není možné potlačit zpřísněním emisních norem. Zvláště když tyto jsou limitovány nejen možnostmi současné technologie, ale také jejím rozšířením mezi běžné občany. Například elektrické automobily jsou jistě jedním z řešení, avšak kolik jich po našich ulicích jezdí?

Z toho svého se dá usoudit, že v dohledné době se situace nijak nezlepší. To je samozřejmě špatné nejen pro celosvětové klima, ale i pro nás samotné. Proto bychom měli dělat vše, co je v našich silách, abychom zabránili dalšímu zhoršování.

V dneÅ¡ní dobÄ› automobil má téměř každý druhý ÄlovÄ›k. Tedy vlastnÄ› alespoň spíše tak devÄ›t z deseti, to každý druhý ÄlovÄ›k jsem se spletla, protože dneska už mají tÅ™eba i více aut v jedné rodinÄ›. Například můj bratr má tÅ™i automobily, zatímco já mám nula automobilů, nemám vůbec nic. Ani nevíte, jak moc mÄ› to Å¡tve. Vždycky jsem chtÄ›la také rozvážet pizzu a nebo cokoliv. TÅ™eba rozvážet i obÄ›dy, protože vždycky mÄ› bavilo řídit automobil, jenomže bohužel asi neumím řídit. ŘidiÄské oprávnÄ›ní jsem neudÄ›lala ani na popáté, tak jsem si Å™ekla, že s tím skonÄím a že tÅ™eba zkusím za rok nebo za dva roky znovu dÄ›lat Å™idiÄské oprávnÄ›ní. AbsolutnÄ› na to nemám náladu a nervy. To bych takhle dlouho Äekala, jestli se mi podaří udÄ›lat Å™idiÄské oprávnÄ›ní. Naproti tomu moje sestra, tak ta udÄ›lala Å™idiÄské oprávnÄ›ní úplnÄ› napoprvé. Ani nevíte, jak moc jsem jí závidÄ›la.

ZávidÄ›la jsem jí, že ona může už ihned od osmnáctého roku života řídit automobil. MÄ› v té dobÄ› už bylo dvacet dva let a nemÄ›la jsem vůbec nic. PÅ™iznám se, že jsem se pÅ™ed svými přáteli docela stydÄ›la, protože stále jsem jim opakovala, že jsem chytrá a že tohle zvládnu a že se ani nemusím uÄit na žádné autoÅ¡kole na žádné zkouÅ¡ky. Nakonec to dopadlo tak, že jsem to vůbec neudÄ›lala. NeudÄ›lala jsem ani jízdy, ani techniku a ani testy.

Bylo mi opravdu trapnÄ›, ale co jsem mÄ›la dÄ›lat? Mohla jsem si za to také ÄásteÄnÄ› sama, že jsem asi machrovala, že tohle vÅ¡echno zvládnu, že jsem chytrá a že autoÅ¡kolu zvládnu. A že nic tam dÄ›lat nepotÅ™ebuji, že si nepotÅ™ebuji ani kupovat knihu autoÅ¡koly. Tohle byla opravdu veliká chyba, takže jsem si Å™ekla, že si pořídím tu nejnovÄ›jší knihu autoÅ¡koly a radÄ›ji se budu uÄit dříve, protože za rok nebo maximálnÄ› za dva roky se chci znovu pustit do toho, jestli bych zvládla Å™idiÄské oprávnÄ›ní. Já řídit docela umím, ale vždycky mi to vÄ›tÅ¡inou nÄ›kde chcípne, a to vÄ›tÅ¡inou když jedu do kopce. 

Je mnoho lidí, kterým se líbí ladné, Å¡tíhlé linie sportovních aut, o jejich síle a maximální rychlosti, které mohou dosáhnout, nemluvÄ›. A s jejich průmyslovou sériovou výrobou se také o nÄ›co snížila jejich cena. SamozÅ™ejmÄ›, stále se jedná o drahá vozidla, avÅ¡ak cena se již snížila natolik, že si je mohou dovolit i bohatší běžní lidé. A ti si Äasto tuto příležitost nenechali ujít.

 

Problém je v tom, že si Äasto pÅ™edstavují, že s tímto autem budou jezdit po běžných ulicích, například na nákupy Äi výlety. A ano, pÅ™edstava je to jistÄ› lákavá. AvÅ¡ak netrvá dlouho a ukáže se, že skuteÄnost až tak idylická není.

 

 

V první Å™adÄ› je tu problém nízkého podvozku, který sportovní auta mají. Z hlediska aerodynamiky a dosažení nejvyššího možné ho výkonu je to samozÅ™ejmÄ› ideální konstrukÄní Å™eÅ¡ení. A pÅ™i jízdÄ› na okruhu nepÅ™edstavuje žádný problém. Běžné silnice vÅ¡ak nejsou ani zdaleka tak rovné a upravené, jako závodní dráha.

 

Potíže nastávají už jen se zpomalovacími prahy, pÅ™es které mají tyto vozidla problém pÅ™ejet. A aÄkoliv jich ubylo, stále jich v nÄ›kterých mÄ›stech najdeme dost a dost. To znamená, že je nutné plánovat trasu tak, abychom se jim pokud možno vyhnuli, neboÅ¥ by se tak mohl velmi snadno odřít podvozek – a to je dost závažné poÅ¡kození.

 

 

Dále jsou tu také takzvané koÄiÄí hlavy, které najdeme pÅ™edevším v historických centrech mÄ›st. Ani ty nejsou pro běžný sportovní vůz ideální, stejnÄ› jako například díry na silnicích, se kterými se Äasto setkáváme. VÅ¡e dohromady znamená, že životnost naÅ¡eho auta bude mnohem nižší.

 

Také nesmíme opominout, že na rozdíl od závodní dráhy se na běžných silnicích nemůžeme naplno rozjet. Díky tomu budeme v podstatě neustále „škrtit“ motor, což tento rozhodně neocení, neboť je projektován pro rychlou jízdu maximální možnou rychlostí.

 

Ukazuje se tedy, že tento typ vozidel rozhodnÄ› není ideální pro běžného ÄlovÄ›ka, který s nim chce pouze klasicky jezdit. Bohužel, mnoho lidí si to neuvÄ›domuje.

Pokud Äasto jezdíte autem, jistÄ› i vy jste si již minimálnÄ› jednou Å™ekli, že ostatní Å™idiÄi jsou Äím dál horší. PÅ™edevším je zde zvýšená agresivita pÅ™i jízdÄ› a mnohem menší dodržování dopravních pÅ™edpisů. A je pravdou, že v posledních letech skuteÄnÄ› dochází k nárůstu agresivity mezi Å™idiÄi. Ta má vÅ¡ak hned nÄ›kolik příÄin.

 

 

Jednou z nich je to, že dnes je jízda mnohem komplikovanÄ›jší. Nejenže se staví stále problematiÄtÄ›jší a složitÄ›jší kÅ™ižovatky, ale také je na silnicích stále více aut, což znamená hustší provoz. To vÅ¡e samozÅ™ejmÄ› pÅ™ispívá ke stresu Å™idiÄe. Nelze se tedy divit, že Äas od Äasu vybuchne a projeví se bezohlednou jízdou.

 

Mezi nejÄastÄ›jší prohÅ™eÅ¡ky vÅ¡ak patří nejen bezhlavé pÅ™edjíždÄ›ní i na místech, kde je to zakázáno, ignorování pÅ™ednosti v jízdÄ›, ale také nepoužívání blinkrů. PÅ™itom právÄ› ty jsou důležité, neboÅ¥ dávají ostatním, Å™idiÄům i chodcům, na vÄ›domí, zda budeme odboÄovat Äi nikoliv. To vÅ¡e pak působí další zmatek, který k celkovému stresu jeÅ¡tÄ› pÅ™idává.

 

 

Je tedy jasné, že jet dnes autem, zvláštÄ› na delší vzdálenost, rozhodnÄ› není nic snadného. Nelze poÄítat s poklidnou jízdou, bÄ›hem které se můžeme kochat krajinou. Namísto toho musíme být neustále ve stÅ™ehu a snažit se v podstatÄ› vytuÅ¡it, co budou ostatní Å™idiÄi dÄ›lat. To ovÅ¡em není nic příjemného. KoneÄným výsledkem toho vÅ¡eho je stále stoupající poÄet dopravních nehod.

 

Co s tím můžeme udÄ›lat? My jako běžní lidé toho moc nezmůžeme. Jediné, co je v naÅ¡ich silách, je dodržování dopravních pÅ™edpisů, abychom Å¡li ostatním Å™idiÄům příkladem. Je vÅ¡ak jasné, že za souÄasné situace to příliÅ¡ nezabere. Je tedy nutné, aby zakroÄily přísluÅ¡né státní orgány.

 

A ty to skuteÄnÄ› udÄ›laly. Asi každý ví, že od zaÄátku letoÅ¡ního roku byla znaÄnÄ› zpřísnÄ›na pravidla silniÄního provozu, Äi spíše postihy, které za jejich poruÅ¡ení hrozí. Spolu s tím byla posílena i hlídková Äinnost, která má nad jejich dodržováním bdít. Prozatím byla vybrána na pokutách rekordní Äástka a zabaven sluÅ¡ný poÄet Å™idiÄských průkazů. Uvidíme, zda se ostatní pouÄí.