Toužím po autě
V dneÅ¡nà dobÄ› automobil má téměř každý druhý ÄlovÄ›k. Tedy vlastnÄ› alespoň spÃÅ¡e tak devÄ›t z deseti, to každý druhý ÄlovÄ›k jsem se spletla, protože dneska už majà tÅ™eba i vÃce aut v jedné rodinÄ›. NapÅ™Ãklad můj bratr má tÅ™i automobily, zatÃmco já mám nula automobilů, nemám vůbec nic. Ani nevÃte, jak moc mÄ› to Å¡tve. Vždycky jsem chtÄ›la také rozvážet pizzu a nebo cokoliv. TÅ™eba rozvážet i obÄ›dy, protože vždycky mÄ› bavilo Å™Ãdit automobil, jenomže bohužel asi neumÃm Å™Ãdit. ŘidiÄské oprávnÄ›nà jsem neudÄ›lala ani na popáté, tak jsem si Å™ekla, že s tÃm skonÄÃm a že tÅ™eba zkusÃm za rok nebo za dva roky znovu dÄ›lat Å™idiÄské oprávnÄ›nÃ. AbsolutnÄ› na to nemám náladu a nervy. To bych takhle dlouho Äekala, jestli se mi podařà udÄ›lat Å™idiÄské oprávnÄ›nÃ. Naproti tomu moje sestra, tak ta udÄ›lala Å™idiÄské oprávnÄ›nà úplnÄ› napoprvé. Ani nevÃte, jak moc jsem jà závidÄ›la.
ZávidÄ›la jsem jÃ, že ona může už ihned od osmnáctého roku života Å™Ãdit automobil. MÄ› v té dobÄ› už bylo dvacet dva let a nemÄ›la jsem vůbec nic. PÅ™iznám se, že jsem se pÅ™ed svými přáteli docela stydÄ›la, protože stále jsem jim opakovala, že jsem chytrá a že tohle zvládnu a že se ani nemusÃm uÄit na žádné autoÅ¡kole na žádné zkouÅ¡ky. Nakonec to dopadlo tak, že jsem to vůbec neudÄ›lala. NeudÄ›lala jsem ani jÃzdy, ani techniku a ani testy.
Bylo mi opravdu trapnÄ›, ale co jsem mÄ›la dÄ›lat? Mohla jsem si za to také ÄásteÄnÄ› sama, že jsem asi machrovala, že tohle vÅ¡echno zvládnu, že jsem chytrá a že autoÅ¡kolu zvládnu. A že nic tam dÄ›lat nepotÅ™ebuji, že si nepotÅ™ebuji ani kupovat knihu autoÅ¡koly. Tohle byla opravdu veliká chyba, takže jsem si Å™ekla, že si poÅ™ÃdÃm tu nejnovÄ›jÅ¡Ã knihu autoÅ¡koly a radÄ›ji se budu uÄit dÅ™Ãve, protože za rok nebo maximálnÄ› za dva roky se chci znovu pustit do toho, jestli bych zvládla Å™idiÄské oprávnÄ›nÃ. Já Å™Ãdit docela umÃm, ale vždycky mi to vÄ›tÅ¡inou nÄ›kde chcÃpne, a to vÄ›tÅ¡inou když jedu do kopce.Â